Umělá inteligence se během několika let stala běžnou součástí našich životů. Pomáhá při práci, studiu, komunikaci i hledání informací. O jejích možnostech a přínosech se dnes mluví téměř každý den.

Méně pozornosti už ale věnujeme tomu, jaké nároky má její provoz na životní prostředí.

Vývoj a provoz velkých jazykových modelů, které pohánějí dnešní nástroje umělé inteligence, vyžadují obrovské množství energie. Jen samotný vývoj největších modelů spotřebuje desítky gigawatthodin elektřiny a produkuje tisíce tun emisí oxidu uhličitého.

Při běžném používání je spotřeba jednoho dotazu relativně malá. Pokud ale podobné služby využívají miliony lidí po celém světě každý den, stává se z toho významná část celkové energetické spotřeby datových center.

Vedle energie je zde ještě jeden důležitý faktor – voda.

Datová centra potřebují chlazení, aby dokázala bezpečně fungovat. Právě na chlazení se spotřebovávají obrovské objemy vody. U jednotlivého dotazu jde o zanedbatelné množství, ale v součtu miliard dotazů po celém světě představuje provoz umělé inteligence miliony litrů vody každý den.

Jako člověk, který se dlouhodobě věnuje ochraně životního prostředí, rozhodně nejsem odpůrcem technologického pokroku. Naopak. Moderní technologie nám mohou pomoci řešit řadu problémů, se kterými se společnost potýká.

Každý rozvoj by ale měl být rozumný a udržitelný.

Otázkou proto není, zda umělou inteligenci využívat, nebo ne. Důležité je přemýšlet o tom, jak a kde budeme budovat potřebnou infrastrukturu. Datová centra by měla vznikat v lokalitách s dostatkem energie z obnovitelných zdrojů, stabilní přenosovou soustavou, dostatkem vody a možností využití odpadního tepla.

Technologie a ochrana životního prostředí nemusí stát proti sobě. Naopak. Budoucnost podle mě spočívá v hledání rovnováhy mezi inovacemi a odpovědným přístupem k přírodním zdrojům.

Až se příště budete ptát některého z chatbotů na radu nebo si necháte pomocí umělé inteligence vytvořit obrázek, zkuste si uvědomit, že i digitální svět má svou ekologickou stopu.

Všechno kolem nás je propojené. A právě na to bychom neměli zapomínat.

O autorovi

Ing. Martin Vinš

Projektový manažer v automotive, člen krajských pracovních skupin pro životní prostředí a odborník na odpadové hospodářství a ochranu krajiny.

Dlouhodobě se věnuje tématům životního prostředí, udržitelného rozvoje a hledání praktických řešení, která propojují moderní technologie s odpovědným přístupem k přírodě a veřejnému prostoru.