Dnes je to přesně týden, kdy jsme si připomněli Mezinárodní den lesů. Při této příležitosti sdílíme filozofické zamyšlení nejen nad lesem od Martina Vinše, našeho environmentalisty, předsedy Komise životního prostředí Magistrátu města Karlovy Vary, člena Komise životního prostředí a změny klimatu Karlovarského kraje a člena hnutí Volba pro kraj.

"Les… když přemýšlím o Lese… nejraději v Lese. Myslím na to, jak se v něm cítím. Myslím na pocit bezpečí, který ve mně pobyt v Lese vyvolává. Představuji si naše dávné předky, pro něž by Les domovem. Staral se o ně. Chránil je, sytil je. Jako rodiče sytí své děti. Děti již ale vyrostly a Les opustily. Nyní přišla doba, kdy jsou z dětí dospělí, kteří by měli vrátit péči svým rodičům.

Po mnoho generací byl Les pouze zdrojem. Ano, z dnešního pohledu zdrojem obnovitelným. Ale i takové čerpání má svá pravidla. A my jsme je porušili. Je na čase je napravit. S láskou a péčí, jako se staráme o naše nemocné a vysílené rodiče.

Co to ale znamená?

Odpověď na tuto otázku tkví pouze v pochopení toho, co takový Lesní ekosystém vyžaduje.

Z pohledu člověka, který, tak jako sportovec Lesem pouze proběhne, je prioritou upravená Lesní cesta. Pro myslivce je to v rámci jeho honitby dostatek zvěře. Pro lesního hospodáře je to množství přírůstku na dřevní hmotě.

Ale co chce Les jako takový?

Z mého pohledu environmentalisty, může být několik odpovědí. Ale já hledám jednu společnou všem výše uvedeným.

Upřímně, za dobu mé praxe jsem jednotný názor nenašel. A proto si dovolím osobní apel na všechny zúčastněné skupiny, včetně laické veřejnosti.

Hledejme odpovědi nejen v sobě, ale především v Přírodě samotné. Ptejme se jí, co potřebuje, co ji trápí, jak jí můžeme pomoci. Jen v tomto stavu bytí ticha a souznění jsme schopni pochopit její potřeby.

A pak možná přijdou odpovědi na naše niterní otázky a my konečně pochopíme, že Příroda je složitější než víme, a že naše zásahy do jejích ekosystémů, i když v dobré víře, jsou spíš zhoubné. Nejsme schopni vždy uchopit složitost těchto systémů a naše nápravy pak činí větší škody, než kdybychom nejen Les, ale i další společenstva nechali jejich přirozenému vývoji.

A to nás posouvá o stupeň výše. Kam? K otázce Klimatu. Zde mnoho z Vás ukončí čtení v předpokladu, že Vám bude přiřčena vina za změny, které se dějí. A možná oprávněně.

My všichni jsme strůjci (nebo snad i strojvůdci) dění na této společné planetě. Najděme tedy vůli a sílu ke změně… ke změně myšlení… a následně ke změně jednání?

Nejspíš nejsme schopni svým každodenním jednáním ovlivnit množství vody, která Les nasytí. Ta voda, která by zabránila onomu „nevinnému“ broučkovi z čeledi Nosatcovitých způsobit takové hospodářské škody. Koho tedy soudit? Pěstitele? Bouřková mračna? Krátkodobá rozhodnutí minulosti?

Odpověď na tyto a mnoho dalších souvisejících otázek nechť čtenář sám posoudí a hledá. Za mne osobně jsou skryty právě v oné výše zmíněné provázanosti jednotlivých složek životního prostředí.

A to je jeden z mnoha důvodů mé angažovanosti v politice. Touha po změně. Touha udělat tu správnou věc. Ale ne sám… ale jako společenstvo… jako jednotný (eko) systém.