Všichni karlovarští občané jistě vnímají lázeňské lesy jako velkou přidanou hodnotu, kterou nám založil již Karel IV. Naši předchůdci vybudovali rozsáhlou síť krásných lesních cest a vzorně se o ně starali. Muselo to být velmi pracné, provedli to velmi pečlivě a výsledek je opravdu obdivuhodný. Poprvé jsem si všiml jisté neúcty k práci našich předků při budování točny autobusů u Svatého Linharta. Toto dílo je provedeno z materiálu nějaké bouračky, protože v něm vidíte kusy betonu a cihel. Tento nevhodný materiál je volně vysypán do lesa mezi stromy.

Naši předci by jistě nejdříve postavili z kamene opěrnou zeď a k násypu použili zeminu, kterou by následně oseli trávou. Již tehdy jsem chtěl na tuto nevkusnost upozornit. K tomuto činu mě ale dohnal současný stav lázeňských cest, zejména po polomech před cca dvěma měsíci. Chodím často na procházky se psem do lesa v prostoru nad tenisovými kurty u Gejzíru. Vždycky se mi zdálo, že v této části lesa se zřejmě zakládá prales, něco podobného jako Boubín na Šumavě, ale proč ne, když se jím projdete po upravených cestách.

Toto se ale dramaticky změnilo po polomech. Některé cesty, třeba ta krásná od pomníčku Ave Maria k Rusalčině chatě, jsou, použiju-li výrazu z Nikola Šuhaje, zarubané a to prakticky úplně. Jen po nich nechodí zbojníci a chtěli by chodit lázeňští hosté a občané Karlových Varů. Ke zprůchodnění cest v této části lesů by stačil jeden člověk s motorovou pilou na jeden až dva dny a bylo by hotovo. To mě musí napadnout, protože kdykoliv jsem v současné době místo navštívil, tak jsem slyšel burácet pily zřejmě samovýrobců dřeva na zimu.

Před rokem jsem byl v Národním domě přítomen slavnostního ocenění pana ředitele Lázeňských lesů za vzornou práci. Že by pan ředitel usnul na vavřínech?

Michal Soukup, občan Karlových Varů a zakladatel regionálního hnutí VOK (Volba pro kraj)